S dětmi jsme si již v autobuse povídali o tom, kdo má rád vláčky a čí tatínek chtěl dělat práci strojvedoucího. Děti byly hodně natěšené, slyšely o vláčkách od svých mladších kamarádů, kteří zde byli již se školkou. Pan F. nás čekal u svého domu v Husinci u řeky. Na velké zahradě u svého domu si za posledních pár let vybudoval model železnice, spoustu mostů, tunelů, čekáren, nádraží, točny, depa a spoustu dalšího. Děti byly velmi mile překvapené, kolik lokomotiv a vagonů se schovává v bývalém chlívku pro ovce. Pan F. nejprve dětem povídal o své vášni, kdy se jako malý kluk zajímal o vlaky, o jeho tatínkovi, který pracoval u dráhy. Vyprávěl dětem o tom, jakou školu musel vystudovat, jaké musel složit zkoušky, jak začínal v Protivíně ještě na parní lokomotivě, co všechno obnáší práce strojvedoucícho a jak se této práci věnoval celý svůj život. O tom, jak teprve v roce 2006 začal pokládat první koleje své železnice, jak začínal se dvěma lokomotivami a čtyřmi vagóny. Jak musel lepit jednotlivé domečky, zprovozňovat lokomotivy, které houkají, svítí a dokonce se jim kouří z komína. Jak vybudoval tunely, postavil mosty a všechno krásně „zasadil“ do své zahrady. Vlastně celá jeho zahrada je jedna velká železnice. Samozřejmě, že děti nejvíce zajímaly samotné vláčky, které jim pan F. předvedl v pohybu. Ukázal nám celkem 15 vlakových souprav, různé mašiny, různé vagony, různé náklady. Děti pozorně naslouchaly a dychtivě pozorovaly vláčky na kolejích. Při zpáteční cestě jsme si s dětmi povídali o tom, co viděly, co se jim nejvíce líbilo, co si pamatují z povídání a myslím, že mnoho z nich se bude chtít stát strojvedoucími.
