Děti zprvu nepoznaly, že je Lektorka nevidomá. Proto se moc divily, když jsem jim to řekla. Obdivovaly ji, jak dokáže „po slepu“ pracovat s hlínou a zároveň reagovat na jejich otázky. Také se moc zajímaly o její život, jak dokáže fungovat v dnešním světě. Lektorka s sebou měla i vodícího psa, tak dětem vyprávěla o svém kamarádovi, který ji provází na každém kroku.
